Po prvních dvou měsících nového roku jsem byl 100% přesvědčen, že se stovkou končím. 2017 a dál už ne. Vytratila se z toho zábava a je to spíš o stresu.
Začátek roku byl hektický. Návrat z dovolené a okamžité vběhnutí do zkouškového, stěhování do nového bytu a následná rekonstrukce, vyřizování povolení na stovku a do toho chodit každý den do "práce" a ještě začít psát diplomku. Bylo jasné, že jsem si toho na začátek roku vzal celkem dost a dospěl jsem k závěru, že bude nejlepší si školu "rozdělit". Dodělat si v klidu zkoušky a odložit státnice a diplomku až na začátek roku 2018. Nakonec to byl nejlepší tah, protože i díky tomu, že jsem měl v posledním semestru nejvíc zkoušek (demence naší fakulty), tak bych to logisticky stejně nedal. Zkouškové začíná totiž zhruba v půlce dubna a je potřeba mít do půlky května hotové všechny zkoušky.
Novou krev do žil mi vlili opět naši partneři. Letos to šlo na jedničku. Dostal jsem i nějaké vybavení pro sebe, a to je vždy správná motivace. Nakonec jsme letos ukončili spolupráci s pivovarem Holba a Kofolou. V případě piva jsme ale hned dostali lukrativní nabídku, která se jen tak neodmítá. Letos byl na čepu pivovar Cestář. Nevím jak vy, ale my tuhle změnu ocenili. Novým partnerem se stala i ostravská prodejna VIVOBAREFOOT. I díky tomu se ceny pro vítěze dostaly na hodnotu kolem 10 litrů. Píšu to hlavně kvůli tomu, abyste věděli, že partneři do nás cpou opravdu velké peníze a jsme jim za to nesmírně vděčni. Konkrétně letošní ročník podpořily společnosti: Tilak, Inov-8, Jonaspark Ostružná, VIVOBAREFOOT concept store Ostrava, Střední škola železniční, technická a služeb, Pivovar Cestář, RedBull, mapy.cz, FOLLOWME, Adaservis, dalkovepochody.cz. Velké Díky!
Celkově letošek hodnotím jen pozitivně. Až na problémy s polévkou, kdy nám během pár minut odešly do věčných lovišť hned dvě várnice, bylo vše v pořádku. Jistou kontroverzi vzbudilo vynechání Vozky. Za tímto rozhodnutím si však stojím. Sám jsem si na tomto úseku lehce zranil nohu a prožil opravdu peklo. Tím, že nešly vidět ani turistické značky a stopy vedly mnohdy špatně, nebylo co řešit. Remcálkům na facebooku, kteří psali o tom, že už to není punk atd., bych rád připomněl, že za závod a bezpečnost účastníků ručím já. Pokud by se něco stalo, jsem ten první, kdo musí vše obhájit. Patříme k nejlevnějším závodům a snažíme se závod pořádat jen pro zábavu a srandu. Vím, že je to v dnešní době těžké pochopit, ale je to tak. Proto se mě tyhle kecy osobně velmi dotkly. Stojí za tím obrovský kus práce nejen mé, ale i mých kamarádů, kteří si často na akci berou i dovolenou. Ve finále až na výjimky tuhle změnu účastníci velmi ocenili. I tak byl letošek nesmírně náročný a gratulace všem, kteří přijeli a s tratí se poprali. Ať už došli do Branné, na Červeňák, nebo Skřítek. Vítězi jste všichni a máte náš neskonalý obdiv!
Zbývá tedy jen poslední otázka – a co dál? To zatím sám nevím. Začínám si hledat normální práci, což pro člověka, který má vejšku ale prd umí, je opravdu voříšek. Uvidíme, kam mě vítr zavane a zda bude možnost dál pokračovat v tomhle zaběhnutém cirkusu. Tak se nechte překvapit a možná v roce 2018 na viděnou!