Ohlasy závodníků

Především díky všem pořadatelům za pěkný závod. Pod pankáčským čírem a křivákem se skrývá vysoce profesionální produkt, který ovšem nepostrádá přátelskou atmosféru a je user-friendly.

Předbíhám další lidi, z toho jednoho se psem. Pes lítá kolem, sil má na rozdávání a i páníček si jen tak vzpřímeně pochoduje, zdánlivě úplně na pohodu, ale zmizet jim z dohledu nějak nedokážu.

Moje mise splněna, reparát úspěšný. I tak ale vidím spoustu prostoru pro zlepšení. Možná ne zážitku, který byl dokonalý, ale času a umístění určitě.

Jesenická stovka je moc pěkná akce, na kterou stojí za to se vypravit.

Mám rád Jeseníky i dlouhé pochody, proto je moje účast na letošním již třetím ročníku Jesenické stovky celkem logická

Ono, dojít jakýkoliv běžecký závod nad 100 km (105 v tomto případě), je vždycky tak nějak samo o sobě uspokojující. Dokáže to v člověku probudit určitou sounáležitost s ostatními stejně trpícími a celé se to mnohem líp snáší 

Je krásné sobotní dopoledne, sluníčko svítí, ptáci pějou a já na to přišel! Lehám si do listí, mžourám do paprsků, které prolézají skrz větve, zavírám oči a ze závodníka se stává účastník. "Proč mám ležet a čekat v tělocvičně v cíli, když si můžu v klidu poležet uprostřed lesa?" 

Po necelých 15 a půl hodinách dobíháme spolu ještě s Pepou Zmátlem do cíle! Nohy bolí, ale žiju a rozhodně nemusím mít strach, že po předání supertajné zprávy zemřu vyčerpáním. Naopak! Jsem plnější života než před 15 hodinami!

Čelovku vypínám až při stoupání kolem Vražedného potoka, u Obřích skal se na pár chvil pokochám zlatavým pásem na východě a bez velkého zdržování zanedlouho na vlastní nohy okouším pevnost sněhu na vrcholu Šeráku.

Velké díky organizátorům v čele s Martinem. Zejména díky za tu změnu trati, protože ten závěr byl fakt skvělý! Další díky sponzorům za krásné ceny pro bedailové pozice a taky za krásné dřevěné ručně vyráběné bedaile!

Mám(e) za sebou několik padesátek, nějaké ty horské výzvy, ale chiméra stovkařského zážitku zatím zůstala nedotčena – co běžce čeká po sedmdesátém kilometru? A jak se cítí na stém? Když jsem viděl krásné stránky Jesenické stovky a navíc se doslechl, že známý je pořadatel, neodolal jsem a v den otevření registrací se upsal. 

Objevil jsem odkaz na tuhle zajímavou akci v pro mě kraji neznámém - Jeseníkách.Stránky jeseniskastovka.cz jsou opravdu vydařené, cena 440kč i s trikem závodu, zázemí a občerstvení (pivo) v tělocvičně v ceně. A hlavní, pro mě velmi sympatický partner závodu je šumperská firma Tilak ( šijí v ČR, žádná čína, a kvalita i cena je tudíž jinde).

Jesenická stovka se mi extrémně líbila, dokonce víc než slavnější Krakonošova, kde je civilizace a asfaltu poněkud přespříliš.

Pořadateli však patří to největší poděkování. Připravil pro nás krásnou akci, na kterou budeme dlouho vzpomínat. Umožnil nám tak příjemně strávit víkend v nádherném prostředí Jeseníků. Proti loňskému ročníku nastalo výrazné zlepšení… jen tak dál

3,2,1, start … 200hlavý dav se dává do pohybu. Zapínám navigaci. Jen tak čistě pro zajímavost co naměřím.

Potěšilo mě, že jsem byl pasován do role jednoho z favoritů, nicméně jsem měl obrovský problém se přeorientovat ze školních povinností na ty běžecké.

Przygotowanie imprezy, jej przebieg oceniam bardzo wysoko. ... Super impreza. Gorąco polecam.

Všichni tak nějak počítali, že se o vítězství bude rozhodovat mezi loňskými medailisty, tedy Karlem Axmannem, Vaškem Králem a mnou. Karel bohužel nemohl běžet, tak to zbývalo na mě a Vaška.

Celý organizátorský tým si zaslouží velké poděkování, protože všechno šlapalo, jak mělo. U mě převládají jednoznačně pozitivní pocity a pokud se bude konat další ročník a zdraví dovolí, tak se na startu určitě zase ukážu.

Pěkný závod, příjemní organizátoři, úžasná krajina i trasa. Pokud bude zdraví, určitě se za rok na Jesenickou stovku opět vypravím. S cílem pokusit se zdolat hranici 16 hodin.

Jesenická stovka je pro mě zatím nejhezčí ultramaraton. A to z několika důvodů. Jednak jsem spoustu vrcholů a část hřebene Jeseníku poznal ze závodu Zimní výzva. Hřebeny, technické seběhy, stezky podél horských potoků to vše dohromady znamenalo trať z 90 procent v krásné přírodě.

Organizátorům Jesenické stovky ale patří velký dík a poklona k organizaci příjemného víkendu. Jsem moc ráda, že jsem byla součásti celé akce!

V květnu si tak brousím po netu a v tom na fb ve skupině CS 1000 se objevila nabídka startovní pozice na J100, která se měla konat už za 5 dní. Měl jsem ten týden už od čtvrtka dovolenou a stejně jsem chtěl někam vyrazit nasbírat pár km. Hned jsem věděl, že ta pozice musí být moje.

Jesenickou stovku mohu vřele doporučit, krásná trasa, organizátorsky velmi dobře fungující i přes zádrhel před první tajnou kontrolou v Branné....  Příští rok mě tam opět máte! :-)

Vzpomínky na tyto krásné hory mě přinutily absolvovat v roce 1983 „Jesenickou stovku“, kterou pořádal SSM Šumperk. Trasa byla téměř totožná se současnou s tím rozdílem, že ze Šumperka vedla trasa do Ramzové přes Hanušovice po silnici.

To, že jsem to došla, bylo hlavně díky tomu, že nám nikdo nevěřil, že bychom to mohli zvládnout, tak jsem všem těm pochybovačům chtěla vytřít zrak. 

Po létech strávených na závodech v Beskydech, jsem si chtěl rozšířit obzory a rozhodl vyrazit taky někam jinam. Jeseníky se jevily jako správná volba. Navíc oficiální horskou stovku ještě ve svých nohách nemám, protože 5BV se prostě nedá počítat. Takže první ročník Jesenické stovky, organizovanou částí týmu vnitřních bojovníků, jsem musel otestovat.

Úplně nejvíc se mi ale líbilo, že jsem si proběhl celý hlavní hřeben Jeseníků (cca 40 km) a cestou potkal jen dvě holky se psy (ty spáče na Klínovci nepočítám).

Top