Martine, na úvod se nám trochu představ, přeci jen ne každý tě zná. Kolik ti je a čím se živíš?
Pocházím ze Šumperka a táhne mi na čtvrt století. V současné době studuji na magistra a zároveň i pracuji na Slezské univerzitě v Opavě, většinu týdne tedy trávím v Opavě.
"Nakonec jsme se všichni sešli u Vova doma, bylo nás tehdy 43 a byl to těžkej punk!"
Jak dlouho sportuješ, kdy vznikla myšlenka uspořádat vlastní závod?
Sportuju už od dětství, kdy jsem vystřídal hned několik sportů, nakonec mi přirostl k srdci nejvíc orienťák. V současné době už orienťáky moc neběhám, vlastně neběhám teď skoro vůbec. K ultramaratonům jsem se dostal přes orienťák, když jsem jel komentovat jedny orienťácké závody do Beskyd. Spali jsme tehdy v penzionu u Libora Uhra a ředitel závodu mě tehdy upozorňoval, že by bylo fajn se zmínit, že se závodu zúčastní i tento známý horolezec. Do té doby jsem o něm neslyšel (tím se mu omlouvám :D), tak jsem si ho vygooglil a vyskočila na mě Beskydská sedmička. Pak už to šlo ráz na ráz a stál jsem s kámošem na startu sedmičky. Pak přišlo ještě pár závodů a říkal jsem si, že by bylo fajn udělat něco takového i u nás. Ta myšlenka vyběhnout z domu, přeběhnout Jeseníky a vrátit se zpět do tepla domova mi běžela hlavou delší dobu. Finálně jsme se rozhodli s Vovem, který měl taky podobnou myšlenku po společném absolvování 5BV, které jsme si dost protrpěli. Původně jsme to chtěli stihnout ještě do zimy, ale zranění z 5BV nám to nedovolilo a pak už nasněžilo. Tak jsme založili událost na facebooku, pozvali pár přátel na květen a už to jelo. Nakonec jsme se všichni sešli u Vova doma, bylo nás tehdy 43 a byl to těžkej punk!
První závod byl celkově takový punk, proto ho taky neberete jako oficiální ročník, že?
Přesně tak, myslím, že tuhle situaci řešilo víc podniků. Jednoduše to sklidilo celkem ohlas ještě před startem a tak nás ve finále běželo víc. Všude jsem však avizoval, že to není nic oficiálního, že se víceméně půjdeme jen společně proběhnout a po běhání si dáme pivko.
Jak velký máte pořadatelský tým?
Ke konci minulého roku se nám podařilo úspěšně založit spolek. V něm jsme jediní členi já, brácha a mamka. Do toho hlavního pořadatelského jádra počítám i přítelkyni, která už letos řešila hodně věcí. No a pak je to samozřejmě kupa kámošů a další část rodiny, která pomáhá až při samotném závodním víkendu. Ten počet je pokaždé trochu jiný, ale nikdy nás není víc jak 20.
Co říkáš na aktuální situaci v počtu závodů a na komerční pojetí?
Ať si každý dělá, co chce. Komerčárnám už z principu neholduju, ale ono co je dnes komerční? Koukněte se na Hostýnskou osmu a vlastně i na nás, máme za sebou celou řadu sponzorů, ale vlastně komerčním závodem vůbec nejsme, neděláme to pro peníze, ale pro zábavu, i když to zní jako klišé, je to tak. Startovné máme nízké, samozřejmě, že vždycky se něco vydělá, vydělávat musí každý závod, jinak by se pak ocitl ve finančních problémech a jen blázen nebo pracháč by něco dotoval ze své kapsy. Vždycky se snažíme sponzoring přeorientovat na závodníky, aby z toho těžili hlavně oni, případně pořadatelé. Na druhou stranu máte spoustu závodů, které se tváří strašně nezávisle a punkově, ale ve finále zjistíte, že startovné tam zdaleka neodpovídá servisu, který za to dostanete.
Když mluvíš o servisu, nemáte občerstvovačky, za co se tedy platí u vás?
Občerstvovačky nemáme z prostého důvodu. Snažím se cenu startovného stanovovat co nejníž, ale zároveň si nechat nějakou potřebnou rezervu. Jako student vím, kolik vyjde víkend na dražších závodech a ve finále to máš jako víkend někde v Alpách, tak se sám sebe pak ptáš, mám jet na víkend do Alp, nebo do Beskyd? Většina lidí si stejně bere část jídla s sebou na všechny ultra, protože nikdy si nemůžeš být jistý, co tam vlastně dostaneš. My zvolili taktiku, že místo toho budeme mít nižší startovné a závodníci si sami nakoupí, co je libo. Jedním z velkých aspektů je i to, že organizačně bychom to nezvládali, nemáme tolik lidí a dělat věci na půl mě nebaví. Hřeben Jeseníků je dostupný jen na pár místech – Ramzová, Červenohorské sedlo, Ovčárna, Skřítek. Všude je nějaký motorest či restaurace, samozřejmě se otevírají až dopoledne, ale závoďáci se zpravidla stejně moc nezdržují a ti pomalejší už stíhají na Šeráku nebo Červenohorském sedle otevíračku, takže asi tak. Jinak se u nás platí za ty základní věci, příprava trasy a kontrol, mapu, diplom, itinerář, ubytování se sprchami, občerstvení v podobě polévky a piva po závodě atd. Já myslím, že když si dá rozumný člověk dohromady 1+1, tak mu dojde, že za ty peníze dostane celkem slušnou porci zábavy.
Už si naznačil i sponzoring, jak je v dnešní době těžké sehnat kvalitní partnery?
Když máš dobrý projekt, tak si myslím, že problém zas až tak není. Jde spíš o to, kolik od toho očekáváš, pokud to bereš stylem, že jsi rád za to, že ti někdo něco dá, tak partnery seženeš. Už jsem dokonce několik sponzoringů odmítl, takže my v tomhle ohledu problém nemáme, ba naopak se nám daří.
"Nemám rád, když musíš někam zabíhat a stejnou cestou se vracet zpět."
Dominantou Jeseníků je Praděd, na samotný vrcholek se však nejde, proč?
Na tohle už se mě pár lidí ptalo a některým to přišlo líto. Mně to přijde zbytečné, výhledy jsou na celém hřebenu krásné, myslím, že na Pradědu to bude podobné jako na spoustě jiných míst na trati. Navíc na Praděd vede jen jedna cesta a ta je navíc asfaltová, takže 1,5km nahoru po asfaltu a pak zase dolů, celkem tedy 3km po asfaltu a to mi přijde fakt o ničem, ještě v kontextu, že je tam lidí jak na Václaváku. Celá trať je vymyšlena tak, aby kopírovala nějakou přirozenou linku a nebyla trať vedena násilně. Nemám rád, když musíš někam zabíhat a stejnou cestou se vracet zpět. Taky nemám rád, když se některé závody prezentují tím, jak jsou extrémní atd., ale vlastně celé jejich převýšení spočívá v tom, že vyběhnou sjezdovku a po druhé straně ji seběhnou.
"My jsme se vydali cestou, že chceme vypadat dobře i navenek."
Na portálu trailove.cz vás přirovnávali k applu, co tím autoři mysleli?
Z toho článku vyplynulo, že se autorům líbí, jakým stylem děláme PR. Snažíme se dělat kvalitní web a dobře spravovat sociální sítě. Pokud děláte relativně novou akci, potřebujete se nějak odlišit, navíc, když nemáte občerstvovačky. My jsme se vydali cestou, že chceme vypadat dobře i navenek. Teď se nechci do nikoho navážet, ale polovina webů z Česko-Slovenského poháru v ultra-trailu je fakt tristních. Já tomu vždy říkám grafické porno. Ono ve finále pokud tam člověk najde informace, které hledá, tak je to jedno, průběh závodu to nijak neovlivní. My ale chceme vzbuzovat jistou dávku důvěry už před závodem, nejsme totiž Olafové, takže nás spousta lidí nezná.
Letos v létě měla proběhnout ještě jedna akce, která se nakonec nekonala, o co šlo?
Byla to akce, kterou jsem plánoval s Kubou Jonášem (Jonaspark Ostružná) a Tomášem Tylingrem (runcat.cz). Měli jsme tedy parádní zázemí a dobrého partnera. Měl to být kros zhruba na 14km v okolí Ostružné spojen s testovačkou produktů a nějakou párty v podobě grilování a hudby. Bohužel počasí bylo proti, na začátku léta přišel uragán a bylo po ptákách. Zákaz pořádání závodů v dané lokalitě trval až do poloviny října a pak už bylo pozdě. Naivně jsme si mysleli, že se to ještě nějak stihne na podzim, ale už na to nebyl čas. Uvidíme, věřím, že by se nám mohlo podařit projekt zrealizovat v létě 2016, kluci jsou tomu stále nakloněni.
Na co se můžou v roce 2016 závodníci těšit?
Chystáme pár novinek, zatím je to všechno v otázce řešení a vymýšlení způsobů, jak to zrealizovat. Nicméně se můžou těšit na stejný servis jako letos a snad tedy i něco navíc. Prozradím jen, že chystáme nezávodní pochod pro děti v okolí Šumperka a taky bych rád natočil nějaká předstartovní videa, která pomohou méně zkušeným závodníkům vyvarovat se začátečnických chyb.
To doufáme taky, závěrem nějaký vzkaz závodníkům?
Určitě ať trénují, jezdí do přírody a dělají jen to, co je baví. No a hlavně ať nedělají Zagorku a dojedou!